Udržovací řez u jednotlivých druhů ovocných dřevin
Jabloně
Patří u nás mezi nejpěstovanější druhy. V našem ovocnářství mají jabloně velkou a dlouholetou (semenáče, pláňata). Tato skutečnost značně ovlivňuje životnost stromu. Stromy na uvedených podnožích jsou vyššího pěstitelského tvaru (polokmeny, vysokokmeny). Tyto výsadby bývají extenzivní. V současné době se nejvíce pěstují jabloně na slabě rostoucích podnožích (vegetativně množené podnože) a v pěstitelském tvaru čtvrtkmene, zákrsku, ve tvaru štíhlého vřetene nebo v úzkém sloupovitém tvaru typu Ballerina.
Před vlastním řezem bychom si měli uvědomit, že existují různé odrůdy. Jejich zvláštností je, na jakých výhonech tvoří květní pupeny (plodný obrost). V praxi rozeznáváme tři typy, a to plodnost na krátkém dřevě (Akane, Bláhovo oranžové, Coxova reneta, James Grive aj.), středním (Banánové zimní, Kidďs Orange, Lord Lambourne, aj.) a na dlouhém dřevě (Weathly, Boskoopské, Grávštýnské, aj.). To by však bylo v ideálním případě, většina odrůd tvoří přechod mezi jednotlivými typy.
Všeobecně můžeme uvést, že při průklestu starých jabloní kromě konkurenčních výhonů odřezáváme poškozené, suché, nemocné, křížící se a zahušťující větve v koruně. V případě potřeby použijeme jemný, středně hluboký a hluboký řez plodného obrostu. Cílem řezu je dobře prosvětlená přirozená koruna pro danou odrůdu.
Většinou v průběhu dalšího vegetačního období dojde po průklestu k tvorbě vlků, které je vhodné, když jsou nedřevnaté, vylomit. Nevylamujeme však všechny. Ty, které jsou perspektivní pro další pěstování, ponecháme. Vylamování vlků je vhodné použít u jakéhokoliv způsobu řezu jabloní, nedochází k nežádoucímu zahušťování koruny v průběhu vegetace.
Hrušně
Patří mezi kvalitní druh ovoce, který je v poslední době často opomíjený. Tradice tohoto druhu sice není u nás tak velká jako u jabloní, přesto se u nás hrušně dříve poměrně hojně pěstovaly. Z ovocných stromů snášejí řez nejlépe. Je třeba si uvědomit, že hrušně mají pyramidální růst, a proto terminální výhon by měl být vždy o něco vyšší. Při průklestu, u kterého budeme sesazovat terminální výhon nebo silnější větev, musíme řezat tak, aby byl vždy pod ránou výhon, který bude pokračovat v růstu. U řezů větví se snažíme, aby nahrazující výhony směřovaly vždy ven z koruny. Důvodem je rozvolnit korunu do prostoru.
Je vhodné používat raději hlubší průklest. Důvodem je ustávání v růstu a vytváření kvalitního plodného obrostu.
Třešně
Jsou oblíbeným druhem ovoce v letním období. Patří mezi ovocné dřeviny, které špatně snáší řez. Další odlišností oproti jádrovinám je, že nejvhodnější doba řezu zasahuje do plné vegetace. Třešně nesnášejí přísné tvarování a řezné plochy velkého průměru (špatně zavalují rány a bývají infikovány dřevokaznou houbou). Při nevhodně provedených zásazích často trpí klejotokem.
Řez třešní provádíme velmi opatrně a s rozmyslem. Nepouštíme se do velkých řezů, a pokud ano, tak jen Zahnovou metodou. V žádném případě třešně nezmlazujeme. Období vhodné na provedení zásahů spadá buď do plného květu, nebo na dobu sklizně ovoce. Řez nemusíme provádět každoročně, plně postačuje tak jednou za dva až tři roky. Při technologii řezu dodržujeme obecně platné zásady uvedené při řezu jabloní.
Višně
Patří též mezi oblíbené ovoce letních měsíců, i když se většinou zpracovává na kompoty, marmelády a další ovocné výrobky. Jejich náročnost na řez je daleko vyšší než u třešní. Je potřeba používat pravidelný detailní řez. Korunu udržujeme raději řidší, a letorosty kratší, velmi často vyholují. Oplozené výhony zakrátíme nejlépe na kratší rozvětvení. Višeň plodí na jednoletých výhonech vyrůstající z dvouletého dřeva. Pokud se stromy průběžně nezmlazují, je možné použít Zahnovy metody a větve postupně zkrátit v průběhu několika let.
Řez višní se provádí po sklizni, hluboké zmlazení není vhodné, neboť stromy po tomto zákroku většinou do několika let odumřou.
Slivoně
Do této skupiny ovoce řadíme švestky, pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky. Významný pro tuto skupinu je bujný růst. Ten se projevuje v tom, že větve slivoní rostou v ostrém úhlu vůči ose kmene. Dalším typickým znakem pro tuto skupinu je velice křehké dřevo. Důležité pro určení způsobu řezu je délka přírůstků. Pokud jsou za vegetační období dlouhé 30 – 40 cm, omezíme se jen na prosvětlení koruny. V době, kdy má strom krátké přírůstky, vnitřní zasychající obrost, plody zdrobňují, ale strom je celkově zdravý, použijeme mírné zmlazení. Při řezu do starého dřeva praktikujeme Zahnovu metodu.
Řez slivoní provádíme za vegetace v době květu nebo po sklizni plodů. Hluboké zmlazení není pro strom vhodné.
Meruňky
Oblíbený ovocný druh, který je však vhodný do teplejších oblastí. Velmi často tato dřevina trpí odumíráním jednotlivých větví (apoplexií). Meruňka kvete a plodí výhradně na jednoletých výhonech nebo plodných trnech. Z tohoto důvodu je třeba, aby měl strom dostatek mladého dřeva. Každoroční pravidelný řez stromům prospívá. Při řezu se omezíme na průklest zahušťujících, poškozených, nemocných větví, dále odstraňujeme konkurenční výhony a vlky.
Řez meruněk provádíme zásadně v době vegetace. Hluboké zmlazení tomuto druhu nesvědčí. Pokud zmlazení provádíme, tak seřezáváme maximálně do čtyřletého dřeva.
Broskvoně
Patří mezi teplomilné druhy ovoce. Jsou krátkověké, v mládí rostou bujně, ale brzy růst postupně ustává. Náchylnost na choroby je velmi vysoká (kadeřavost, virózy). Nejkvalitnější plody jsou na jednoletých výhonech dlouhých 40 – 70 cm. Dřevo v našich podmínkách pomaleji vyzrává a způsobené rány po řezu se pomaleji hojí. Používáme detailní řez plodného obrostu. Po tomto řezu by měla být koruna řídká a vzdušná. Odstraňujeme výhony do délky 20cm. Technologie řezu je podobná jako u meruněk.
Základní řez u broskvoní se provádí na začátku rašení do doby odkvětu. Může se použít řez i v první polovině června. Kosterní větve zakracujeme až po sklizni.
Ořešák
Jedná se o jediný ovocný druh, který si dokáže počet větví v koruně sám regulovat. Přesto jsou někdy nutné určité zásahy. Zpravidla odstraňujeme suché, poškozené, nemocné, zlomené nebo zahušťující větve. Při řezu si musíme uvědomit, že se jedná o dřevinu velmi náchylnou k houbovým chorobám.
Vhodným obdobím řezu je doba, kdy nové letorosty dosahují délky 10 – 15 cm.
Rybíz
Patří mezi nenáročný ovocný druh, který pěstujeme v pěstitelském tvaru keře nebo stromku naštěpované na podnoži z meruzalky zlaté. Nejčastěji se u nás pěstuje rybíz červený, černý a bílý. Je to druh značně přizpůsobivý podmínkám prostředí. Rychle vstupuje do plodnosti. Jelikož rybíz patří do čeledi lomikamenovitých, tak špatně zavaluje rány, a je třeba řez provádět na čisto. V korunce nebo na větvích řežeme na větevní kroužek. Pokud u keřových rybízů odstraňujeme odplozené a staré větve, tak je odřezáváme co nejblíže zemi.
Rybíz řežeme v průběhu zimy nebo v létě po sklizni (při sklizni).
Červený a bílý rybíz převážně pěstujeme jako keř se šesti až s osmi základními větvemi, při čemž třetinu tvoří jednoleté výhony, druhou třetinu výhony dvouleté a zbylou třetinu výhony tří až čtyřleté. Platí všeobecné pravidlo, že by na keři nemělo být dřevo starší pět let. Proto by se měly pravidelně odstraňovat nejstarší odplozené větve. Pokud nedochází vyrůstání nových mladých výhonů ze středu kmene, je možné starší větve sesadit na mladé jedno až dvouleté výhony.
Stromkový rybíz má mít malou pyramidální korunu, ideální jsou čtyři základní (kosterní) větve. Přebytečné výhony odstraňujeme přímo u báze. Kosterní i postraní větvičky každý rok zkracujeme cca o polovinu, abychom docílily dobrého plodonosného obrostu.
Černý rybíz se řeže obdobně jako rybíz červený. V keřové formě ponecháváme pět až šest základních větví. Jelikož černý rybíz nejlépe plodí na jednoletých a dvouletých výhonech, je třeba je pravidelně v tříletých cyklech obnovovat. Vhodné je každý rok odstranit cca třetinu odplozených větví a mladé tenké jednoleté výhony.
Josta se řeže obdobně jako černý rybíz. Josta vytváří velmi vzrůstné a husté keře, které je třeba pravidelně prosvětlovat. U keřů necháváme pět až šest základních větví. Cyklus obnovy keře je zpravidla tříletý. Pro pěstování nevybíráme příliš mohutné výhony. S lepší plodností se vyznačují středně silné výhovy, které velmi rády tvoří předčasný postraní obrost.
Angrešt
Angrešt stejně jako rybíz se pěstuje ve tvaru keře nebo stromku. Stromkový angrešt se rovněž štěpuje v korunce na podnož tvořenou meruzalku zlatou. Keřový angrešt by měl mít cca osm základních větví. Tyto větve by neměli vyrážet přímo z půdy, nýbrž z nejspodnější části rostliny těsně nad zemí. Květní pupeny se objevují na mladých zkrácených výhonech, které se vytvořily z loňských postraních pupenů a starších dlouhých výhonů. Při řezu odstraňujeme výhony, které leží na zemi nebo jsou převislé, a dále ty, které jsou nejstarší. Na keři angreštu by neměly být výhony starší jak pět let. Jako poslední odstraňujeme přebytečné mladé výhony, které vyrůstají ze země a ty, které pro další pěstování nepotřebujeme. U odrůd citlivých k americkému padlí všechny jednoleté výhony zkrátíme cca o polovinu nebo je odřežeme.
U stromkového angreštu zapěstováváme tři až čtyři základní větve. Další technologie řezu je obdobná jako u stromkového rybízu. Nebojíme se do stromku pravidelně pořádně sáhnout a prosvětlit ho. Tímto zákrokem podpoříme tvorbu nových výhonů a zabráníme předčasnému zababčení.
Angrešt je nejlepší řezat v zimě, a to od konce listopadu do začátku března. Druhý termín řezu je totožný s řezem rybízu a to během léta při sklizní nebo těsně po sklizni.
Maliník
Maliník netvoří klasický keř tak, jak ho známe, ale vyrůstají jednotlivé pruty ze země. Při řezu, který se provádí pravidelně každý rok, rozlišujeme mezi odrůdami maliníku plodícími jednou ročně a dvakrát ročně (remontantními).
Maliník plodícího jednou ročně řežeme ihned po sklizni. Odstraňujeme odplozené větve co nejblíže zemi a necháváme cca osm až dvanáct jednoletých prutů na běžný metr.
U remontantního maliníku odřezáváme odplozené dvouleté výhony těsně nad zemí, stejně jako u jednou plodícího maliníku. A dále odstraňujeme na sklonku léta již odplozenou vrchní část až do zelené živé části. Z pupenů na výhonech pod řezem se vyvinou květy stejně jako u jednou plodících odrůd, jen s tím rozdílem, že budou umístěny poněkud níže.
Ostružiník
Ostružiník je velice vzrůstný keř, jehož výhony mohou být dlouhé několik metrů. Na každém keři by mělo zůstat čtyři až šest výhonů, které by měly být dlouhé 3 až 3,5m. Výhony vyvazujeme ke konstrukci. Vlastní řez ostružiníku provádíme na jaře, kdy již nehrozí větší mrazy. Při řezu odřezáváme odplozené pruty přímo u země a zakracujeme postraní obrost cca o polovinu.
Borůvky
Kanadské borůvky po výsadbě prakticky neřežeme. Jen odstraňujeme poškozené nebo zasychající výhony. Květy a plody se vyvíjejí na postraních výhonech na tříletých větvích. Od tohoto se odvíjí i vlastní řez. Z keře odstraňujeme po sklizni odplozené tříleté větve a nahrazujeme je novými silnými letorosty. Na každém keři ponecháváme čtyři až šest jednoletých až dvouletých výhonů. Dále provádíme pravidelný prosvětlovací řez.
Borůvky řežeme v období vegetačního klidu nebo v létě po sklizni.
Kiwi (Actinidie)
Řez kiwi je obdobný jako u révy. Plody se vyvíjejí hlavně na jednoletých plodných výhonech, květní pupeny se nachází vždy na prvního až čtvrtého pupenu na větvičce, která roste z hlavního výhonu. Na výhonech, které již jednou odplodily, se netvoří další květní výhony. Proto je třeba nechat na rostlině při zimním řezu dostatek jednoletých výhonů, které zakrátíme na dvě až tři očka. Slabé a tenké výhony a staré odplozené dřevo nekompromisně odstraňujeme.
Řez kiwi provádíme nejlépe koncem února nebo začátkem března. Při pozdějším řezu hrozí stejně jako u ořešáků silný tok mízy na řezných plochách a rostlina se tímto oslabuje.
Vinná réva
Vinná réva kvete a plodí na jednoletých výhonech, které rostou z dvouletého.
Silně plodných odrůd ponecháváme hlavní tažnou větev a postraní výhony řežeme na dvouoký čípek. Z tohoto čípku vyrostou dva plodné výhony. Ten horní delší odstraníme a tan spodní kratší seřízneme na dvouoký čípek. Tento postup pravidelně každý rok opakujeme. Základní pravidlo zní, že na každý metr čtvereční plochy by mělo být šest až sedm oček.
U málo plodných odrůd používáme tažeň a dvouoký čípek. Způsob řezu je obdobný jako u silně plodných odrůd. Spodní plodný seřízneme na dvouoký čípek a horní ponecháme jako tažeň, který zakrátíme podle odrůdy na šest až dvanáct oček. Tento postup stejně jako u předchozího řezu pravidelně opakujeme.
Vinnou révu řežeme v období vegetačního klidu v lednu a v únoru.
Černý bez
Bez černý ochotně vytváří četné plodné výhony, dlouhé 1,5 až 2 metry, na jejichž koncích vyrůstají vrchlíky květů. Řez keřů spočívá v odstranění odplozených dvouletých větví na krátké čípky a slabých mladých výhonů. Ponecháváme 15 až 20 silnějších jednoletých plodných výhonů, které mají tloušťku nejméně 10mm a jsou poblíž hlavní kostry kmene. Na bezovém stromě by měli být jen jednoleté a dvouleté výhony, na kterých se tvoří plody.
Černý bez řežeme v době vegetačního klidu, převážně lednu až březnu.
Zdroj:
· Sus J., 365 dnů s ovocem, 2001;
· Bischof H.,Řez ovocných stromů a keřů,2010;
· Klevcov P.,Řezníček V., Sus J., Tetera V., Ošetřování starých a výsadba nových ovocných dřevin, Metodika ČSOP, 1999